Pro web vystopovat.cz - Jak pes působí na lidskou psychiku?

Život se psem je krásný. Je to život bez nudy. Ačkoli občas je i plný náročných povinností a zvyků. Obzvlášť pokud máte mladého psa, který právě prochází pubertou. To je pak každý den plný zážitků a nových poznatků. Přes všechny vylomeniny a nešvary, které Vám pes dělá, ho stejně milujete. Pes Vás každý den učí. Učí Vás všímavosti, předvídání, trpělivost, komunikaci, zodpovědnost...

Režim je nezbytný pro šťastný psí život, ale i pro člověka.

Člověk, který nemá denní režim, se většinou nemá tzv. čeho chytit. Je dobré každý den snidat v podobný čas, pracovat v podobný čas, cvičit atd., mít zkrátka několik věcí, které každý den pravidelně děláme. Stejně to má i pes. Pokud pes nemá režim, bude Vám to dávat patřičně najevo svým chováním.

Pes potřebuje minimálně třikrát za den ven. Venčení a krmení psa by mělo být každý den v podobném čase, aby si pes zvykl na pravidelnost. Jedna ze tří procházek by měla být delší a obohacená tréninkem či hrami.

Energie? Bezedná...

Pokud psa unavíte fyzicky, můžete si myslet, že mu to stačí, jenže pak přijdete domů a nestačíte se divit tomu, kolik ještě má ten Váš mazel energie. Trik je v tom unavit ho psychicky. To samé platí u člověka. My lidé potřebujeme zábavu nebo vybití jak fyzické, tak psychické. V dnešní době ale bohužel mnoho lidí pracuje kancelářským stylem a tím vzniká to, že neumí hlavu vypnout ani v době spánku. Na to je výborná fyzická únava, činnost při které zapomeneme všechny povinnosti a vlezlé myšlenky na to, co ještě musíme udělat.

Pes nás svým stylem života učí být v přítomnosti, žít a být tady a teď. Pokud totiž psovi v určitých chvílích nevěnujete 100% pozornosti, on toho využije. Hlavně venku, když vidí třeba veverku nebo jiného psího parťáka, se kterým by si chtěl pohrát. Pokud budete mít tedy při procházce v ruce mobil u ucha nebo do něj budete koukat, pes se vám dříve či později prostě zdejchne (ať už ho máte na volno či na vodítku) a bude mu to na rozdíl od Vás připadat strašně zábavné. :)

Člověk musí být nápaditý a vymýšlet různé hry a povely, i ty které nejsou praktické, ale pro psa budou hrou a budou ho bavit. U tréninku je důležité psa nepeskovat, ale mluvit pozitivním motivačním tónem, aby ho činnost bavila. Trénink psa lidskou hlavu také spolehlivě zabaví. Netrénujte ale příliš dlouho, pes udrží maximální pozornost nanejvýš 20 minut, pak ji začíná ztrácet a nechá se rozptýlit okolím.

Úsměv především!

Při tréninku se někdy okolí může i pobavit...Kolem Vás chodí lidi a Vy na psa někdy musíte mluvit takovým tónem, že musíte vypadat naprosto infantilně, abyste pejskovi dali co nejvíce najevo Vaše nadšení z uposlechnutí povelu. Pejskaři většinou ví, o co jde, ale jiní lidé nikoli. :)

To k psímu tréninku ale patří, protože čím větší radost a pochvalu z Vás pes cítí, tím více ho trénink baví a netouží po ničem jiném, než plnit další povely. Stejně tak pro Vás je příjemná zpětná vazba, kterou Vám pes dává, a také jeho pokroky. Pes Vám prostě dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Díky psovi můžete také navázat nové přátelské kontakty, poznat zajímavé lidi.

Někdy může mít člověk na psa i negativní vliv. Lidé se k psům občas chovají, jako k dětem, což není zrovna šťastný přístup. Pes potřebuje hranice a především vůdce, kterého následuje, až pak je šťastný.

Hranice a důslednost při výchově.

Psovi je třeba nastavit mantinely, aby věděl, kam až může zajít a kam už ne. Díky psovi poznáváte také svoje hranice, učíte se, kam až sahá vaše trpělivost, co se Vám líbí či nelíbí. Například pokud jste i pracovně často doma, musíte dát psovi jasně najevo, že Vás v danou dobu nemá vyrušovat. Pes musí mít své místo, kde má svůj klid - zároveň ale i Vy máte právo na svůj prostor, který si musíte patřičně chránit.

Hranice nastavujeme i v mnoha dalších věcech, například při pobytu na zahradě, venku při chůzi na vodítku, kdy chceme, aby pes netahal, u krmení - abyste psovi mohli případně sáhnout na misku, pokud zrovna jí (tím se totiž předejde spoustě nepříjemnostem), u her, kdy se stává, že se pes tak moc rozdivočí, že nekontroluje stisk tlamy a může Vás poranit.

Pokud žije člověk sám, co víc ho potěší než upřímný vítač. Je důležité psa naučit opatrnosti i v případě vítání, kdy je psí radost opravdu nádherná. Ale řešit vyražené zuby opravdu nechceme. Na horlivé vítání a skákání existuje spousta typů, které to pejska odnaučí.

Psovi zkrátka musíte dát najevo, že pánem jste Vy, nikoli on. Psí plemena jsou různá, některá svoji dominanci na člověka ani nemají potřebu projevovat. Jsou ale taková, která se snaží převzít velení smečky. U těch je potřeba podchytit výcvik a výchovu co nejdříve, aby v pozdějším věku nedošlo k nějaké nepříjemné situaci typu pokousání apod...

Pes, který má svého vůdce, kterého může následovat, je šťastnější než pes, ke kterému se člověk chová jako k rovnocennému, či jako k dítěti. Pes si pak dělá, co se mu zlíbí i když se Vám to nelíbí. To dobře není, jelikož bude neustále zkoušet a zjišťovat, co si dovolit smí a co ne. Bude tedy neustále zkoušet Vaši trpělivost až nakonec budete nešťastní, že Vás pes neposlouchá.

Vše je ale jen o důslednosti. Pokud řeknete ne, znamená to ne napořád - opět zkouška pro člověka. Nesmí se stát, že jednou řeknete ne a po chvíli kdy na Vás pes dělá psí oči, změknete a povolíte mu to, co jste mu před půl hodinou zakázali.

Ego a agresi dejte stranou.

Nešťasné jsou případy, kdy psa lidé vychovávají tzv. přes ego nebo agresi. Ano pes stejně jako třeba dítě potřebuje rázně vysvětlit, co nesmí dělat a občas je zapotřebí "dát mu řádně za uši", ale musí to být provedeno správným způsobem.

Pokud si psa pořídí člověk, který potřebuje sobě nebo ostatním něco dokazovat, bude k psovi přistupovat, jako by on byl něco víc. Pokud bude do výchovy psa postaveno ego, či budou používané tresty jako je časté bití a křičení, pes člověku může chování oplatit. Což může někdy skončit opravdu ošklivě. Nemálo psů opětuje agresi agresí, jelikož v sobě pocítí strach a nevědí, jak jinak reagovat, než útokem.

Zpět k pozitivnímu - psí přivítání.

Takové psí upřímné a láskyplné přivítání dokáže nemálo pozvednout náladu i po velmi špatném dni. Obzvláště pokud člověk žije sám, nehrozí, že by se vracel do bytu, který zeje prázdnotou, kde na něj nic a nikdo nečeká. Jakmile Vás pes vycítí udělá se mu takový ten "úsměvný" škleb a vítání může začít.

Jaké je to se starým psem?

Starý pes Vám do života přinese mnoho pocitů vděčnosti a lásky. Starý pes je většinou fixovaný jen na pána, či svou rodinu.... a žrádlo. O nic jiného se moc nezajímá. Nehrozí u něj utíkání za dalšími psy, či jinými zajímavými objekty při venčení, jako je tomu u mladých psů a puberťáků.

Starý pes v sobě má mnoho moudrosti a vědění. Bude Vás učit především odpočinku a to, abyste si dokázali dopřát klid od starostí, popřípadě i od lidí. Staří psi si umí o klid říci velmi dobře. Jsou nevrlí, pokud je něco nebo někdo obtěžuje hrami, či svojí přítomností. Společnost, hry a mazlení vyžadují jen když na to mají svoji náladu.

Pohyb pro Vás i Vašeho psího parťáka

Pohyb je pro lidskou psychiku důležitý. Pokud k němu nemáte správnou motivaci, pes Vás k pohybu prostě donutí. Pokud jste typ člověka, který nechce bezmyšlenkovitě cvičit v posilovnách, se psem můžete mít pohyb aktivní. Můžete s ním chodit běhat, jezdit na kole, bruslích, plavat atd..

Váš pes = Vaše zodpovědnost

Zodpovědnosti se se psem naučíte snadno. Žije s Vámi zvíře. Pes je zvíře, jako každé jiné. Jídlo si sám neudělá, nedojde se sám vyvenčit, občas si sám pohraje, ale pokud by měl být samostatný neustále, bude strádat. Musíte mít stále v podvědomí to, že máte doma tvora, o kterého se doslova musíte starat. Je třeba stavět se k této povinnosti zodpovědně, dodržovat určitý režim a pravidla, nesmíte nechávat svého parťáka doma celé dny samotného. Psi, kteří jsou dlouhodobě sami, jsou nešťastní.

Musíme si také uvědomit, že vše, co pes udělá, je naše zodpovědnost. Jakobychom to, co udělal pes, udělali my. Pokud se stane jakákoli nehoda - I v průběhu hry, např. rozběhne se k dítěti, které srazí na zem, někoho kousne protože se třeba lekne, vběhne do silnice před auto, roztahá nám odpadkový koš po celém bytě, pochutná si na nachystaném obědě, roztrhá rodinné fotky apod... To vše je naše chyba, nikoli psa.

Pokud je pes sám doma, v případě že nespí, nastane i chvíle nudy. Bude tedy doma hledat, čím by se zabavil. Pokud je pes chytrý, začne vymýšlet, čím by se zabavil. V našich očích je to vždy nějaká lumpárna. Ale my musíme prostředí a chování přizpůsobit jemu, nikoli on nám. V kuchyni nebo na jakémkoli přístupném místě, pokud možno, nenecháváme nic lákavého, případně do kuchyně zavřeme. Na boty použijme zavírací botník, oblíbené oblečení je vždy zavřené ve skříni, koš na odpadky je uzavíratelný apod...

Spánek se psem - ano či ne?

Spát se psem může být velmi obohacující zážitek. Tulit se v posteli k měkkému kožíšku a nechat se zahřívat zvířecím tělem je velmi příjemné a má to pozitivní vliv na člověka. Pes z Vás dokáže vycítit různé starosti či místa na těle, které Vás bolí nebo s nimi máte problém. K těmto místům si psi často lehají a zahřívají je svým tělem, aby Vám od problému ulevili. Psi mají zhruba o stupeň vyšší tělesnou teplotu, proto je jejich tělo na dotek velmi příjemné.

Bohužel má spaní se psem i svoji negativní stránku. Pes nedokáže spát celou noc, jako my. I my se sice několikrát za noc převalíme, změníme polohu nebo vstaneme z potřeby na záchod. Pes se ale v noci budí úplně a mění místa. Jeho chůzi i ve spánku slyšíme. Ať máme lino, dlažbu, koberec či parkety (které bývají díky křupání hlasité). Kroky psa naše tělo vnímá podvědomě, či vědomě.

Vědomě v případě, že nás pohyb psa zcela vzbudí. Podvědomě, když nás pes nevzbudí, ale dojde k takovému mikrobuzení, které si ani neuvědomíme - nevzpomínáme, že bychom se v noci vůbec probudili. Tato slabá buzení mohou kvalitu našeho spánku dost snížit. Můžeme se tak cítit i dlouhodobě unavení a nedospaní.

Pes a jeho využití v rámci zlepšení psychického zdraví.

Vše co se psem prožíváte se promítá do lidské psychiky. Život se psem člověka naučí vše, o čem jsem se v článku zmínila. Člověk díky péči o psa zapomene na starosti, co ho ještě čeká v práci, co vše musí poplatit apod. Pes Vás donutí být v přítomnosti a žít tady a teď. To dnešní společnost bohužel moc neumí.

Pokud má člověk psychické problémy a má doma psího parťáka, může toho vědomě využít a pracovat se psem ke zlepšení své psychické stránky. Se psem se velmi dobře mluví, jelikož je to výborný naslouchač. Člověk nemusí své emoce potlačovat nebo své negativní myšlenky dusit. Lze se z nich vypovídat nahlas směrem k Vašemu psímu parťákovi. On Vám sice nic neodpoví, ale ticho také pomáhá. A především ten psí chápavý pohled. Občas člověku pomůže právě jen to, že je vyslechnut. Ne vždy jsou odpovědi totiž to pravé, co potřebujeme. Naopak mluvením nahlas si k odpovědím mnohdy často dojdeme sami.

Jak to ten pes dělá, když všem slovům nerozumí?

Pes dokáže naslouchat hodiny, dokáže z Vás vycítit, co prožíváte např. dle toho, jak moc se potíte, jaký vyzařujete tělesný pach, jaký máte pohled očí, jak se tváříte, jaký máte tělesný postoj, zda jste stuhlý či uvolněný. Když je člověk ve stresu, jeho pach se změní úplně jinak oproti pohodové náladě.

V psychickém vypětí je příjemné si k psovi jen lehnout, hladit ho a vnímat jeho klid a pokusit se se s ním splynout, jako by byl ten jeho klid Váš. Jeho klid na Vás pak postupně přejde. Někdy k Vám pes sám přijde, pokud cítí, že jste smutní, nervózní či naštvání. Pokud není člověku dobře nebo je jen zkrátka sám, i pouhé vědomí toho, že má při svém boku tu čistou milou psí duši, ho může uklidňovat.

Váš kamarád Vás ale také může nemile překvapit a odejít z Vaší přítomnosti pryč, protože mu Váš stav nebude příjemný. Může se také stát to, že půjdete se psem na procházku a on Vás nebude chtít poslouchat, jelikož z Vás ucítí Vaši nervozitu a špatnou náladu. Venčení ho tudíž nebude bavit. Na to je potřeba dávat si pozor.

Pokud chceme se psem strávit čas venku a užít si ho, měli bychom být v pohodovém naladění. Jestliže tomu tak není, nemůžeme od psa očekávat zázraky v rámci uposlechnutí.

Celému tomuto využití psa ve prospěch lidské psychiky můžeme říkat canisterapie. To je přímo terapie se psy zaměřená pro lidi s různými duševními psychickými poruchami či nemocemi, se psy se také v rámci canisterapie chodí do dětských domovů nebo domů pro seniory, aby dělali radost lidem, kteří se třeba cítí osaměle a potřebují obveselit.

Někdy může být přítomnost psa na psychiku i velmi náročná.

Pokud se Vám třeba stane nějaká nečekaná událost ať už negativní, či pozitivní, pes tu je i nadále. Nesmíte na něj zapomenout. Pokud potřebujete zrovna klidnější období, jste třeba nemocní, chcete více odpočívat nebo se Vám v životě dějí nějaké stresující události apod. a máte doma mladého psího puberťáka, bojujete o klid pro sebe jen stěží. Psi mají také své dny a mají zrovna náladu neposlouchat naše povely a zkoušet naši trpělivost. Občas se tak stane, že člověku ujedou nervy a psa místo slovního pokárání nebo pozitivní motivace třeba i plácne přes čumák či zadek. Což je někdy v rámci výchovy zapotřebí, ale ne právě v té chvíli, kdy nám rupnou nervy..

I když má člověk občas chuť po xtém nesplněném povelu nebo ignorování povelu ke mně svého pejska darovat prvnímu, kdo Vám řekne "no to je tak krásnej vychovanej pejsek", stejně ho bezedně milujete a on miluje Vás. Komunikace se psem je zkrátka jen o tréninku lidské trpělivosti, důslednosti a lásky.

Někdy to člověk holt díky psychickému vypětí prostě přežene a pak je mu to zpětně líto. Pes si občas pozornost vynucuje i způsoby, které nám ke klidu nepřidají. Třeba štěkotem nebo nekonečným úzkostlivým kňučením, které dokáže člověka pořádně vynervovat. V tomto případě člověku také mohou ujet nervy a na psa si pořádně zakřičí. Obzvlášť pokud máme doma nějaké náročnější plemeno, které má velkou osobnost, svoji hlavu, není úplně snadno ovladatelné.

Když máte doma opravdového pubertálního rošťáka, stávají se tyto momenty, kdy nám přetečou nervy, častěji než u dospělých psů, kteří jsou již vyklidněnější a lépe dokáží vycítit naše potřeby.

A závěrem - pes je čistá láska.

Láska je krásnou součástí našich životů a bez lásky vztah se psem nemůže existovat. Pokud člověk není empatický a citlivý, pes vedle něj nebude šťastný. Vedle člověka, který má v sobě empatii od přírody, se mu bude dařit. Psi nám ukazují, co je to bezpodmínečná láska, kterou společnost v dnešní době potřebuje. Psa totiž nepřestaneme milovat kvůli tomu, že nám na jeho povaze něco vadí, nebo kvůli tomu, že nám právě sežral naše nejdražší boty.

Psa milujeme bezpodmínečně.