Příběh - O nevědomosti

* Příběh je smyšleným dílem. Popisuje manipulaci s okolím a bezmoc, které mohou prožívat lidi s problémy rozdvojené osobnosti. 

Běžel jsem lesem.

Poté, co jsme s Argem slyšeli výstřel, jsme oba znejistěli. Argem začal větřit čumákem ve vzduchu a poté štěkat. Já se rozhlížel kolem sebe po lese a snažil se Arga uklidnit, jelikož začal nervózně pobíhat. Nechtěl jsem, aby nás někdo slyšel. Najednou Argo začal utíkat. Rozběhl jsem se za ním. V celém lese neměl být nikdo. Nekonaly se hony, nebyla ani dobrá ranní hodina na sbírání hub. Byl střed noci a v celém lese se rozléhala temnota. Občas jsem zhlédl paprsky svitu měsíce v úplňku.

V lese jsem byl jen já a můj německý ovčák Argo. Dělám hajného přes 10 let. Mám rád noční procházky po lese. Přestože tenhle les nahání hrůzu i přes den, ale nikdy nebyl tak děsivý, jako dnes v noci. Běželi jsme pořád hlouběji. Listy a větve nám křupaly pod nohama, jak byly vyschlé. Už dobrý měsíc nezapršelo a noci byly stále chladnější. Snažil jsem se Arga zastavit, ale nevšímal si mě. Nejednou mi úplně zmizel z dohledu a štěkot ustal. Slyšel jsem houkání sov a začal mě pohlcovat strach. Otáčel jsem se ze strany na stranu a svítil kolem baterkou. Kdo vystřelil? Přemýšlel jsem, co mám dělat, protože samým spěchem za Argem jsem ani nevěděl, kde jsem. V tu chvíli jsem ale uslyšel nářek. Nedokázal jsem rozeznat, jestli je lidský nebo zvířecí.

Spěchal jsem za ním ve strachu, že mě v lese něco zabije. Najednou jsem zaslechl motor auta na lesní cestě. Chtěl jsem se vzdálit, ale v tom jsem si všiml, že auto odjíždí. Naproti mně u cesty ležela mladá dívka a vedle ní kňučící Argo. Byla postřelená, zmlácená a šaty měla rozervané. Přiběhl jsem k ní a snažil se ji jemně ukonejšit. Po chvíli boji, o získání si její důvěry, se dívka bezmocně vzdala a nechala mě, ať vykonám, co je třeba. Tak jsem ji ránu obvázal svou košilí a zabalil dívku do své bundy. Byl to strašný pocit vidět takhle znetvořenou mladou duši. Na nic mi neodpovídala. Brečela, klepala se zimou a zděšením. Nahmatal jsem v kapse telefon zmrzlou rukou a zavolal záchranku. Dlouho nikdo nepřijížděl, začal jsem být zoufalý. Po nekonečném čekání přijela záchrana. Sanitka i s policií. Muži nás dovedli do aut, odvezli dívku do nemocnice a mě k výslechu na stanici. 

Posadili mě do hnusné staré kanceláře plné nepříjemných ospalých poldů. Arga zavřeli do jiné místnosti. Policajti se mě začali vyptávat, co se vlastně stalo. Popsal jsem jim, že jsem se byl projít se psem. "Ve 4 ráno v hlubokém lese?!" Odpověděl jsem, že to běžně dělám, obzvlášť když je venku tolik světla díky úplňku. Nemohu totiž spát. Pak jsem řekl, že jsem slyšel výstřel. Argo utekl, pravděpodobně za dívčiným nářkem, který slyšel dříve, než jsem já mohl. Jakmile jsem slyšel motor auta, našel jsem cestu a u ní dívku.

Policajti mi nevěřili. Věděli ale, že jsem hajný a mám zbrojní průkaz. A já neměl alibi. Neměl jsem nikoho, kdo by mi dosvědčil, že jsem byl doma celý večer. Jedinou nadějí pro mě byla ta dívka, která nebyla schopna komunikovat. Jedině ona by mohla říci, že mě nezná. Po nekonečných hodinách mlácení do stolu, rozhazování papírů po místnosti a výhružkách přišla zpráva z nemocnice. Dívka zemřela. Stal jsem se hlavním podezřelým.

K výslechu si přivzali znalce z oboru psychiatrie, který měl určit, zda nejsem psychicky nemocný, jestli nemám výpadky paměti apod.. Ptali se mě, jestli nemívám halucinace, zda netrpím depresemi nebo agresivitou. Když jsem odporoval, začali na mě slovně útočit. Začal jsem pociťovat šílený tlak v celém těle. Najednou se ve mně začala hromadit velká agresivita a napětí. Měl jsem pocit, že každou chvíli exploduje každý kousek zdravého rozumu, co ve mně zbyl. Srdce mi v těle začalo bít, jakoby se chtělo vybouchat ven a já myslel, že mi snad roztrhne hruď. Jakobych se měnil. Jakoby moje duše a vědomí byli utlačované někým jiným. Přestal jsem ovládat své chování, emoce, tělo.... stal jsem se někým jiným. Obličej se mi změnil k nepoznání, jak jsem mohl vidět v zrcadle naproti sobě. Má ústa zařvala do potemnělé místnosti: "DOBŘE, MÁTE PRAVDU! Znesvětil jsem tu dívku. Chtěl jsem vidět její bolest a utrpení. Potom jsem ji odvezl do lesa, kde jsem ji zastřelil! Pak jsem se zničehonic probral, jakoby ze sna. Ztratil jsem paměť. Sebral jsem se, že půjdu domů, abych se zahřál. Šel jsem, ale všiml jsem si tý holky a nechápal, proč tam je a proč je sakra postřelená!". Vzal jsem židli a třísknul s ní o zem. Řval jsem a rozbrečel jsem se bezmocí. V tu chvíli vyšetřovatelé začali couvat.

V tomto těle nejsem sám.

* Příběh je smyšleným dílem. Popisuje manipulaci s okolím a bezmoc, které mohou prožívat lidi s problémy rozdvojené osobnosti.