Jak nevyhořet a být díky sobě šťastný?

Jak poznat syndrom vyhoření?

Stává se, že se ocitneme v situaci, kdy máme pocit, že na nás všechno padá jako balvany ze skály. Jak tedy poznat syndrom vyhoření? Většinou nás nic nebaví, jsme vyčerpaní, nesnášíme svoji práci, která bezohledně zabírá většinu našeho života. Snažíme se být šťastní alespoň v těch krátkých chvílích doma s rodinou a nepřenášet na její členy svoji frustraci. Takto nějak se může projevovat syndrom vyhoření, který potkává mnohé z nás. Může být důsledkem neuspokojivého zaměstnání, nedostatku času pro své osobní zájmy, pro relax a odpočinek, toho, že nedokážeme vypnout hlavu a jen být tady a teď.

Jednou z nejdůležitějších a zároveň pro mnoho lidí nejtěžších věcí, je mít kvalitní práci, která baví. Najít si tu, kterou budeme mít rádi a brát ji jako součást nás, našeho osobního rozvoje, je pro mnoho lidí nepředstavitelné. Většina lidí bere práci pouze jako povinnost, díky které mají zaručený příjem financí. Bohužel rozdělení našeho žití na - práce vs. náš život, které si tvoříme v hlavě, není zrovna šťastné. Máme pak pocit, že většinu života strávíme dřinou - prací, která nás nebaví, ale musíme ji přesto dělat. Je to pro nás jediný prostředek k získání finanční hojnosti, kterou si dle společností zažitého přesvědčení, musíme vydřít a zasloužit. Oddělujeme práci od svého života, jako kdyby byla pouze nutnou povinností systému, ve kterém žijeme.

Syndrom vyhoření a jeho příznaky

Mezi hlavní znaky syndromu vyhoření patří pokles energie - těžko se Vám soustředí např. na práci, nemáte chuť hrát si s dětmi nebo se věnovat partnerovi či partnerce. Mohou se dostavit poruchy spánku, kdy usínáte i několik hodin, než se Vám konečně povede dokonale vypnout myšlenky a tvrdě usnout. Syndrom se na Vašem těle může projevit také psychosomaticky. Např. jako špatné trávení, nevolnosti, dýchací obtíže, které mohou přejít až do astmatu, pokles imunity, můžete se cítit těžcí po těle a můžete také doopravdy přibrat. Deprese a úzkostné stavy jsou dalším příznakem, ke kterému nemusí dojít, pokud budete pečovat sami o sebe a dopřejete si to, po čem doopravdy toužíte.

Syndrom vyhoření má různé fáze, ve kterých postupuje dál a zhoršuje se. Nejprve je člověk nadšený, má plno energie, někdy má až nerealistická očekávání a nápady. Poté přichází fáze, kdy opadá prvotní nadšení, jelikož má pocit, že není za své jednání a práci dostatečně odměněn a má pocit, že není schopný splnit žádané cíle. Následně přichází pokles sebedůvěry, pochybování o sobě, zda na to člověk vůbec má, zda zvládne udělat, co je očekáváno. Dostavují se pocity bezmoci a výčitky. To vše vede k tomu, že člověk vidí svoji práci, činnost pouze jako zdroj příjmu, jako nutnost k přežití. Poté nastoupí pocit duševního vyčerpání, nulová fyzická energie, ztráta smyslu pro pozitivní pohled na věc, psychické vyhoření.

Pokud se syndromem nezačnete včas pracovat, může se stát, že se dostanete do tak špatného stavu, kdy jste nemocní, nebo psychicky na dně a následkem Vašeho syndromu vyhoření je neschopenka. Pomocí pro Vás, pokud řešíte tento problém, je včas zahájená léčba. Měli byste brzy vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Psycholog je schopný Vám poradit, co dělat a nabídnout Vám vhodnou léčbu a terapii.

Přijmutí zodpovědnosti za svůj život je důležitým krokem k životu bez vyhoření.

Všechny události ve svém životě ovlivňuje každý sám za sebe. Pokud si tedy dovolíme být šťastní a pustíme k sobě přesvědčení, že si duševní nebo fyzické bohatství nemusíme zasloužit, ale že přirozeně existuje všude kolem nás i v nás, vše se pro nás zlehčí. Musíme se pouze spojit sami se sebou a sami si zvolit, kolik stresu si připustíme k tělu. Jaké bude naše pracovní místo, jaké si nastavíme hranice ve vztahu, co pro nás znamená úspěch, radost, vděčnost a další... Pokud se stavíme do role oběti a viníme jiné za to, že jsme nešťastní nebo ve složité situaci, nikdy se k pocitu naplnění nedostaneme. Budeme frustrovaní a bezmocní, jelikož nás nenapadne, že vlastně vše, co se nám děje, můžeme ovlivnit jen a jen my sami. A to třeba i pouze tím, že změníme svůj přístup k dané situaci. Mějme tedy svůj život pouze ve svých rukách.

Pro duševní pohodu je velmi důležitý spánek.

Spánek je očistný, regenerační proces, který umožňuje hlavě odpočinout a tělu doplnit energii. Dobře si proto rozmysleme, jak moc důležité je pro lidské tělo chodit spát před půlnocí, kdy se spouštějí nejaktivnější fáze spánku. Dostatkem spánku velmi klesá počet věcí, které nás přes den mohou vystresovat.

Nespavost a dlouhá doba usínání pro Vás může být také indikátorem syndromu vyhoření. Pokud máte hlavu plnou starostí a nedaří se Vám vlezlé myšlenky před spaním vypnout, zkuste si pustit nějakou uklidňující hudbu, vizualizujte si své oblíbené místo a to, že se v něm nacházíte, zkuste dechová uspávací cvičení, provoňte prostor olejíčkem na klidný spánek apod.

Na co plýtváme naší energií?

Naše energie je cenná, a proto bychom jí neměli plýtvat. Neřešme věci, které nemůžeme změnit - jako například nálady lidí kolem nás, dopravní zácpu při cestě na důležitou schůzku nebo přeplněné MHD. Situace, které nám křižují život se dějí z nějakého určitého důvodu. Zbytečně se jimi stresujeme, jelikož si neuvědomujeme, že je ovlivnit nemůžeme a jsme z nich tak vyčerpaní, což nás může dovést k pocitu bezmoci a také k vyhoření. Soustřeďme se na lidi a situace, které nás dělají šťastnými a ty, které se nám nelíbí nechejme projít naší hlavou do ztracena. Opět je to jen a jen naše volba, do čeho vložíme naše úsilí a energii.

Vložme energii raději do kvalitních koníčků

Ty jsou pro naši psychiku velmi přínosné. Díky nim můžeme relaxovat, dělat něco, v čem si věříme a jsme v tom opravdu dobří. Můžeme myšlení nasměrovat k tomu, co nás naplňuje a baví. Snažme se tímto zaplnit většinu dne. Dokonce i v práci jistě existuje alespoň jedna činnost, která člověka baví. Ano může to být i pauza na kávu, ze které se dá udělat příjemný rituál. Udělejme si i z práce koníček - naučme se vidět na práci to, co nás těší a tím si ji zpříjemňovat.

Vyhořet může ale i žena na mateřské

Pro ženu na mateřské by měla být prioritou především péče o sebe. S tím by jí měl pomoci především její partner či blízcí z okolí. Pokud žena 90% svého času věnuje péči o dítě a do zbylých 10% se vejde vaření, čištění zubů a úklid, cesta k vyhoření je na světě. Bohužel tento pohled mnoho lidí vidí, jako sobeckost - opět se jedná o zažitý nastavený po generace předávaný program z dřívějších dob. Žena na mateřské je zkrátka žena starající se o dítě a chod domácnosti, rodiny. Málokdo si ale uvědomuje, že mnoho rodin ztroskotává právě díky tomu, že je nešťastná žena. Protože šťastná žena = šťastná rodina. Pokud tedy partner či okolí nepomůže ženě s péčí o miminko, dítě, domácnost, může si žena začít vyčítat, že na péči a starání se o domácnost nestačí. Že nestíhá uklízet, vařit, že je vlastně nezodpovědná, když má chuť dát si skleničku a mít večer jen pro sebe a dobrou knihu. Ze začátku může být šťastná, nabitá vysokou dávkou oxytocinu, má pocit, že je ze železa a vše zvládá. Po chvíli, kdy dojde k vystřízlivění a dolehne únava, se ale její představy mohou začít hroutit. V tomto případě mohou nastupovat stejné fáze, které jsem zmiňovala již výše.

Pro ženu, která je na mateřské je důležitý osobní prostor. Pokud je pro ženu prioritou ona sama a stále fungující a rozvíjející se partnerství, pak může teprve být dobrá v roli matky, může být v pořádku i mateřství. Jelikož toto vše je společně propleteno. Jakmile je v jednom segmentu něco špatně, promítá se to ihned do druhého.